deník
La Grande Odyssée 2015

Sestava: Radek, Zbyněk (trénink s Radkem od 25.12.) a Rolda, dál psi Sep, Uda, Sonny, Zora, Santo, Stinger, Ulla, Roxi, Wendy, Ursi, Tony, Smile, Wiki, Uffo.

Odjezd z Vlčic kolem 11. Zastávka v Praze pro vyzvednutí čelovek (borec přivezl prototypy a navíc bez baterií, takže čekání, než se otočí ještě jednou alespoň s baterkami). Dál cesta v pohodě, jen kousek za Plzní začíná pršet a přestává až za Karlsruhe někdy asi kolem půlnoci.

Do Samoens přijíždíme asi kolem půl třetí, venčíme psy a ukládáme se do Transportera.

Budíček o půl osmé. Venčení, technickým lihem od ONO ohříváme vodu (čoudí, smrdí). Borec z parkoviště nám vysvětluje, že zde nemáme parkovat, a že nám dává 3/4 hodiny. Rychle dáme psům najíst, balíme a odjíždíme asi 1km na start. Na příjezdu je veterinární kontrola, kde se pouze kontrolují očkováky a zapisuje seznam psů (jméno, pohlaví, věk). Poté popojíždíme asi 200m na parkoviště startu prologu.

Na 10:00 se objednáváme na veterinární kontrolu. Kontrola probíhá v pohodě, psy vodíme k veterinářům na stakeout, což není sice ideální (lepší by bylo kdyby veterináři přisli za námi). Při kontrole veterináři zjišťují, že Zora nemá čip / resp. je nefunkční, z čehož plyne návštěva místní veterinání ordinace a přečipování za 55E. Naštěstí veterináři nevyžadují základní přeočkování...

Ve tři hodiny má být musher meeting, čas do něj vyplníme hravě přípravami saní, vybavení, krmením psů a sebe. Na mašeráku se dozvídáme důležité organizační pokyny, značení tratí atd. Důležité ale je, že je to velmi špatné se sněhem. Čtyři dny zpátky prý bylo všude v údolí 60cm sněhu. Dnes je tam do 10cm. Obleva je velmi silná, přes den i svítilo sluníčko a je opravdu teplo, neměřeno, ale subjektivně určitě kolem 10°C.

Sníh je rozbředlý a těžký. Trasy byly plánovány jako dlouhé, ale vzhledem k podmínkám je prolog pouze 1 km kolem jezera a zítřejší etapa je plánována na celkových 25km rozdělených do 2x malého okruhu a 2x velkého okruhu (podrobně bude z mapy).

Večer v 18:00 začíná Prolog - 1 km dlouhý úvodní sprint kolem jezera. Bez povinné výbavy, tedy s prázdnými saněmi, a čas bude neměřen - tzn. závod pro diváky. Startuje se po třech minutách, Radek (startovní číslo 2) je losován jako poslední startující (patnáctý).

Trasa prologu začíná a končí na stejném místě, aby si to diváci užili. Vychází to tak, že v momentě, kdy předchozí tým přijíždí do cíle, startuje další tým. Mezitím komentátor emotivní francouzštinou něco mele (my stejně netušíme co a máme plné ruce práce s přípravou na start).

Příprava psů (nazutí botiček, nasazení postrojů a zápřah nám trvá asi 20 min. - hlídáme si čas, abychom věděli pro další etapy).

Po příjezdu z prologu máme asi 5 minut na uklizení psů, protože následuje ohňostroj (pro diváky samozřejmě). Velkolepý, samá rána, psi si musejí užívat - rychle je zavíráme do boxů :-( Ještě stíháme nakrmit a už následuje úvodní raut - Radkův a Matesův tým u jednoho stolu, u jídla první, rychle se najíst, sníst co jde a vypadnout, abychom rychle odjeli na ubytování (asi 12km), mohli vyvenčit psy a ulehnout.

Kolem půl desáté přijíždíme na ubytování a rekapitulujeme den a přemýšlíme, co dál...

Je totiž jedna velká otázka, co se bude dít dál vzhledem k počasí a sněhovým podmínkám, které jsou opravdu velmi mizerné... Je 22:43, Radek uléhá velmi unaven z předešlých tréninkových dní a z cesty... Rolda má na starosti venčení ve 23:15

Fakta o závodu: délka asi 1km, lyže namazány jen parafínem, čas neměřený, bez výbavy, takže zatím nic zajímavého, ale práce je tolik, že se nenudíme ;-) Dnes běží Roxi/Wendy-Smile/Stinger-Uda/Zora.

Budíček, venčení psů, snídaně, klasika. Kdyby ovšem cestou od rána lehce nepršelo. A taky kdyby cestou na snídani nepršelo hodně. Při snídani přemýšlíme, jak se s tím porvou organizátoři, jestli nahoře taky leje nebo sněží. A pokud sněží, co tedy namažeme na lyže?

Vzhledem k teplu jsme nakonec zvolili žluté TOKO. Během mazání ale postupně přestává pršet, což je důležitá a velmi pozitivní zpráva.

Odjezd v 11 v konvoji, ale v druhé vesnici pořadatel, resp. vedoucí vůz odbočil do slepé ulice vedoucí kamsi vzhůru. Mnoho vozů se vydalo za ním, my jsme odbočili také a ujeli asi jen 20m - naštěstí. Ti chudáci dál se museli kdesi otočit a sjet dolu.

Vyrazili jsme tedy po značkách LGO sami, abychom byli na parkovišti první. Ve vesnici Croces ??? ale bylo značek LGO požehnaně. Jedna REPAS, druhá ARIVEÉ, další DEPART, a každá s různými směry na každé křižovatce. Mno, nevyznali jsme se v tom a městečko jsme projeli mnoha uličkami a některými i dvakrát. A to už mezitím přijely i další soupravy a bloudily a motaly se po vesnici s námi. Nakonec se ale auto s majáčkem objevilo a dovedlo nás na parkoviště, kde jsme v klidu mohli nakrmit psy, vyvenčit a pak se samozřejmě vydat na oběd spojený s musher meetingem.

Oběd - předkrm salát, k jídlu špagety s masem, zákusek koláč, různé druhy sýra.

Jenže mašerák se nekoná, trasa ještě není potvrzená, hlavní traťmistr ještě nedorazil. Drobný posun mašeráku nejprv časově, počkáme, a nakonec i místně, tedy nejprve přesun na parkoviště, odkud se bude startovat a mašerák bude až v 15:15.

Do sněhu se opírá sluníčko, je pěkně. Teplo. To taky. Ale v téhle výšce je z rána docela slušný prašan. Snad se pojede dobře.

Odjíždíme mezi prvními, zabíráme místo, a vrháme se do příprav. Vše je rychle připraveno, Radek sestavuje tým na dnešní etapu. Poběží deset psů. Jet co nejrychleji nebo naopak psy brzdit, aby se nestrhli? Ještě přemýšlí o taktice.

Pojedou se dva asi 2km okruhy pod sjezdovkami a pak přímo do sjezdovky. Nad sjezdovkou se pojede 2x velký okruh. Tolik z toho, co vidíme nebo jsme slyšeli v popisu etapy. Radkovi bylo včera při rautu vylosováno startovní pořadí 15, tedy poslední. Máme tedy opravdu dostatek času na přípravu, na venčení apod.

Přípravu psů máme zmáknutou, zapřahání a navádění taky.

Starty začínají v 16:15, na nás vychází startovní čas 16:43 (po třech minutách). Navádíme Radka na start, davy lidí okolo hřímají, reproduktory řvou a Radek jako poslední tým startuje do dnešní etapy.

My máme asi 10 minut na zabalení a odjezd k cíli.

V konvoji dojíždíme na místo, opět slezdovka, poslední metry do cíle je to lehce do kopce. Čekáme na závodníky, kteří se asi za 20 minut začínají objevovat na cílové čáře. Konečně také přijíždí Radek. V první řadě se ke psům kromě handlerů vrhají veterináři a prohlížejí je. Odvádíme psy k přepravníku, uklízíme saně a ostatní vybavení a připravujeme psům večeři. Radek je volán na vyhlášení výsledků dnešní etapy. A vrací se s flaškou šampusu v ruce! Po dnešní etapě je tedy první. Prý o 2 vteřiny. Uvidíme, co přinesou další dny.

Mezitím absolvujeme veterinární prohlídku psů (druhou po startu). Veterináři mají dobré vybavení, silný tým, a asi taky smysl pro povinnost, a tak dělají veterinární prohlídky hned po dojezdu a potom asi za 30 minut znovu.

Psi jsou nadšeni, protože se jim samozřejmě nechce zase vylézat z vyhřátých pelechů, ale musí to být. Veterinární prohlídka proběhla, vše je v pořádku, psi zdrávi, bez oděrek na tlapkách. Dobré.

Auto, my i psi - vše je sbaleno, vyrážíme na ubytovnu. Jenže cestou jsme minuli odbočku, a tak vesele sjíždíme z kopce do údolí. Asi po kilometru zjišťujeme, že nám cesta není povědomá, nicméně pokračujeme, stejně se není kde otočit.

Dole v údolí už máme jasno, že jedeme sice dobře, ale do úplně jiného údolí. Vracíme se tedy z údolí zpět nahoru a na křižovatce, kde jsme měli uhnout už projíždějí ostatní týmy, které vyrážely od cíle po nás.

Hned po dojezdu vybalujeme propocené postroje a promočené botičky (pro psy), dáváme je do sušárny, venčíme psy a těšíme se na večeři - předkrm koláč s kozím sýrem, hlavní chod těstoviny s kuřecím masem a omáčkou, dezert banán s rozinkami přelitý čokoládou a pro mlsné jazýčky rozličné sýry.

Po návratu na pokoj nezbývá, než co nejrychleji zalehnout a nabrat síly na další etapu.

Dnešní etapa byla náročná, ostatně jak je na La Grande Odyssée zvykem, psi jsou ale v dobré kondici. Je 22:43, Radek uléhá velmi unaven z první absolvované etapy (na sdělení detailnějších zážitků z trasy nedošlo)... Rolda má na starosti venčení ve 23:30.

Fakta o závodu: délka podle pořadatele 22, 23 nebo 24 km, lyže namazány žlutým TOKO, pořadí 1. s náskokem 2 vteřin. Detailní oficiální výsledky (průběžné pořadí) se ke mě nedostaly, snad ráno. Popis etapy a dojmy z ní necháme na zítra...

Chcete vědět, co jsme měli dnes ke snídani? To není důležité...

Dnešní den je časově lépe naplánovaný - závod se pojede za světla. Z ubytování odjíždíme v koloně do Sixt Fer a Cheval pod hrozivé serpentíny.

Dnešní etapa bude mít asi 37km.

Hned po startu následují další serpentiny, tentokrát ale se psy. A prudce do kopce. Aby to nebylo málo, tak jelikož je všude málo sněhu, tak v serpentinách je sněhu opravdu velmi málo, vypadá to, jako když se jede po kamení. Výjezd nahoru je tedy velmi náročný a ještě k tomu se jedná o materiální záležitost (odrbané sanice). Nahoře jsou už podmínky o poznání lepší, počasí je taky nádherné. Dokonce stoupání a sjezdy nejsou tak prudké jako v předešlé etapě.

Zatímco Radek se psy dřou, handleři odjíždějí na oběd a docela ve spěchu se přemisťují do cíle. Organizátoři mají údaje z GPS jednotlivých týmů, mohou tak velmi dobře odhadovat jejich příjezd.

Přijeli jsme na horní stanoviště lanovky Morillon, vyvenčili psy a chystali se do místa cíle. Zbyněk si všiml prvního handlera, který běží za svým týmem. Ihned jsme vyběhli, abychom něco nezmeškali. Bohužel, Radek už byl asi 8 minut v cíli. Byl dnes opět nejrychlejší. I kdybychom se vůbec nestarali o psy, které jsme vezli, stejně bychom nejspíš Radkův příjezd zmeškali.

Posbírali jsme psy, odvedli je k vleku a čekali na veterinární prohlídku po půl hodině od příjezdu. Díky tomu, že jsme Radka nechali čekat v cíli a než jsme psy převodili k autu, uběhl čas do veterinární prohlídky velmi rychle. Psy jsme dnes ani nestihli ubytovat do boxů.

Veterinární prohlídka dopadla dobře, jen u dvou psů je třeba rozmasírovat rameno. Nejhorší je, že jeden z nejdůležitějších psů - leadrů - tahounů celého spřežení úplně nedošlapuje na pravou přední. Uvidíme večer.

Z pohledu handlera, který je na závodu poprvé se zdá, že vše je v pořádku, něco by na závodu mohlo být lepší, ale jinak je vše v pohodě. Při srovnání s předešlými ročníky je vidět, že některé detaily chybí nebo nejsou dotaženy do geniálního závěru. Proto například nemáme cílové listiny, startovací listiny atd. Musíme se na některé organizační detaily ptát. Mno, líná huba, ...

Čekáme na vyhlášení vítězů pro dnešní etapu. Na první na druhém Miloš Gonda a třetí Remy Coste. Aby to nebylo málo, tak Radek vyhrává cenu VetPrice - cena za nejlepší péči o psy. Je o ně postaráno velmi dobře. Dostávají dobře najíst, na regeneraci dostávají vitamíny a minerály, jako v reklamě...

Drobná poznámka ke zranění psa nedošlapujícího na pravou přední: Veterináři se u něj sešli po večeři asi kolem půl desáté a ovázali mu nohu, aby ji měl v klidu a zítra ho pro jistotu čeká rentgen. Veterináři jsou tu opravdu dobře vybaveni a proto neváháme využívat jejich služeb. Navíc je pro ně radost všem psům pomáhat, aby mohli zase běžet.

Fakta o závodu: délka 37km, převýšení 2900m do kopce, 2570m z kopce. Na prvním místě se umístil: Radek Ravda (takto to zní z reproduktorů od komentátora Daniela, zvukový záznam ještě pořídíme).

Na start dnešní etapy musíme vyjet vysoko do lyžařského střediska S....něco, do xxxx m (je to hrozně vysoko). Cestou předjíždíme Matese, který zůstal viset v tunelu asi 0,5km od místa startu s prokluzující spojkou. Radek se pro něj vracel, jakmile odpojil náš přepravní vlek. Je krásné počasí, modrá obloha, trošku pofukuje, ale svítí sluníčko. Je nádherný výletní den. Pro psy až tak ideální zřejmě není, protože v teple jsou dřív unavení a mají žízeň.

Startujeme kolem 11. hodiny. Ještě předtím řešíme s veterináři zraněnou přední tlapku. Následuje rengen s výsledkem, že žádná kost není zlomená. Doporučení tedy je - klid na lůžku. Radkovi se to vůbec nezdá dobré, snažíme se tedy přesvědčit veterinářku, že chceme, aby vydezinfikovala dráp a to tak, že by vstříkla dezinfekci do dutiny drápu. Radek ví o výtoku z nehtu a také na to upozorňujeme. Marně. Prý by se mohla s tou dezinfekcí zanést infekce do nehtu (jak proboha, když materiál je sterilní?) Radek startuje jako poslední. My handleři tak získáváme čas na oběd, prohlídku okolí a podobně. Asi 300m z parkoviště je místnost, kde je možné sledovat na plátně pozici závodníků ze signálu GPS. To se hodí hlavně pro to, abychom věděli, kdy máme Radka očekávat. Čas rychle utíká a Radek už se blíží do cíle, bránou projel tuším druhý, několik minut za Rémy Coste. Výsledný čas mu ale zajistil až třetí příčku v hodnocení dnešní etapy. Celkové vítěžství Radek přesto dál drží. Rémy přijel první a situaci ohodnotil asi tak, že včera čas ztratil, dnes získal. Vyhlášení zahrnuje i dětský závod psích spřežení a při vyhlášení je velké focení všech musherů, jak dětských, tak dospělých.

Co nejdříve odjíždíme, na ubytovně vypouštíme psy na hřiště, aby uvolnili svalstvo. Také se nám opravdu nezdá v pořádku ošetření prstu, proto jsme požádali jinou veterinářku. Ta po krátké prohlídce konstatovala, že se samozřejmě jedná o zánět s výtokem, nasadit antibiotika, dezinfekci, nohu ráno namočit do slané vody, aby se infekce lépe vytáhla. Toliko jedna špatná zkušenost, i mistr tesař se utne... Hlavně, že je problém vyřešen, snad se prst rychle zahojí, aby pes mohl ještě nastoupit do zápřahu. Večery obvykle Zbyněk vyplňuje masírováním psů, Rolda mazáním lyží a Radek pokud možno odpočinkem / spánkem, kterého má i tak málo.

Ráno přejíždíme do městečka Les Gets. Čeká nás výjezd lanovkou, odkud by za hezkého počasí měl být vidět Mont Blanc. Jenže je mlha, z výhledů nic není, tedy, když se na chvilku mlha roztrhá, je vidět protější hřeben, ale dál vidět není. Po obědě závod pokračuje etapou Les Gets - Les Gets. Start je ve městě pod sjezdovkou, ale ještě před průjezdem domu. Tedy ze startu se hned projíží domem a hned za ním následuje asi 250 m dlouhý výšvih do prudké sjezdovky, nad ní se terén láme a dál pokračuje rovinatějším profilem trati, kde se jedou 2 kola. Cíl je nad sjezdovkou a týmy přijíždějí už za tmy. Sjezd dolů po sjezdovce a trefit se do průjezdu vypadá jako šílený nápad, ale musheři a především psi to zvládají bez potíží. Řítí se dolů velmi rychle. Rolda Radka navádí z cíle ke sjezdovce, ale dolů s nimi tempo ztrácí. Vyhlášení se koná opět nahoře, kam první trojici závodníků vyváží autobus. Radek je tentokrát druhý, hned za Milošem Gondou.

Dnes máme v plánu "odpočívat". Po snídani se budeme stěhovat do sportovního střediska Megeve. Asi hodinový přesun končí v Megeve na velkém parkovišti před sportovní halou. Psy můžeme vypustit na volno, výběh mají vyznačený sítí (ohradníkem) pro ovečky. Radek pásal ovečky...

Psi jsou stále v pohodě, tlapka už se taky lepší.

Stravování je ve sportovní hale v kongresovém sále, spaní v tělocvičně na žíněnkách. odpočinkový den má být zakončen krátkou etapou, asi 5 km. Jelikož dole ve městě není sníh, pojede se tato etapa v horském středisku nad Megeve (asi ve 2000m). Musher meeting je naplánován na 18:00, start potom po 19:00. Trasa je kolem letiště nad Megeve, pojedou se 2 kola po asi 2,5km. Jedná se pouze o projížďku pro obecenstvo, tedy čas se sice měří, ale nezapočítává do celkových výsledků. Ač se jedná jen o divadlo pro lidi, všichni musheři se snaží, aby se svým spřežením podali co nejlepší výkon. Radek tentokrát skončil na třetím místě, takže ho opět neminula bedna. Po této etapě se vyhlašovalo ale pouze pořadí v této etapě. Radek plánoval, že pojedeme co nejdřív dolů do Megeve, ale prvních 6 týmů musí ještě po vyhlášení na antidopingovou kontrolu, která je opravdu důkladná. Na Radka čekáme v autě dlouho, vše je už dávno připraveno na odjezd...

Konečně vidíme Radkovu čelovku a odjíždíme do sportovní haly na večeři. Češi od stolu spolu se Slováky odcházejí poslední, na stole zůstává několik prázných lahví od vína... Žádná velká akce se ale dnes nekoná, všichni jsou znaveni.